Čím víc komiksů znáš, tím víc si Černou palici užiješ

Je to již víc než 30 let, kdy začali vycházet Mooreovi a Gibbonsovi Strážci, a svět komiksu pak už nikdy nebyl takový jako dřív. Dokonalá dekonstrukce superhrdinského světa v atmosféře strachu z jaderného holocaustu udělala ze Strážců komiks, bez jehož znalosti se neobejdete v žádné debatě, která se týká komiksu, popkultury i 80. let minulého století obecně.

Strážci téma obsáhli tak dokonale a tak vyčerpávajícím způsobem, že naprosto změnili vnímání superhrdinů. Od těch dob chtěli čtenáři jiné superhrdiny, a tvůrci tento požadavek (často rádi) vyslyšeli. Strážci znamenali revoluci a nikoho od té doby nenapadlo toto v takové míře v mainstreamovém komiksu zopakovat. Až do loňského roku, kdy začala vycházet Černá palice.

Scenárista Jeff Lemire stejně jako Alan Moore vzal superhrdinská klišé, rozmetal je jako kravskou mrvu na družstevním lánu a svědomitě a s veškerým svým umem pečoval o vše, co z tohoto kroku vzešlo. Šest (respektive sedm) postav přemístil na ošuntělou farmu a zakázal jim opustit městečko (víc si o nich můžete přečíst v článku Vojtěcha Rabyniuka; ale pozor, je tam celkem dost spoilerů).

První Černá palice s podtitulem Tajemství počátků představuje jednotlivé hrdiny a ukazuje jejich základní motivy, důležité momenty z minulosti, vztahy, schopnosti a zároveň je vystavuje kruté realitě současného života v malé osadě, ve které musí trávit veškerý čas. Superhrdinský život vystřídala šedivá nuda a ubíjející samota, kde vlastní myšlenkové pochody křičí jako hasičské sirény.

Kresby se ujal Dean Ormston, jenž celé vyprávění pozvedává o další úroveň všemožnými odkazy na slavné komiksy, takže platí „čím víc máš načteno, tím víc si chrochtáš blahem“. Narazíte na ikonické odkazy na Supermana, Batmana či Bažináče. Na koho odkazují pak samotní hlavní hrdinové si můžete přečíst ve výše odkazovaném článku (pro jistotu ještě jednou tady).

Toto pomrkávání po zkušených čtenářích však nebrání začátečníkům (mezi které se řadím), aby Černou palici hltali a chtěli, aby to nikdy neskončilo. Zaručuje to také fakt, že při každém přečtení objevíte novinku, které jste si předtím nevšimli.

V neposlední řadě je Černá palice dalším mistrovským dílem koloristy Davea Stewarta. Ten opět nabízí barvy, o kterých jste do té doby neměli ani potuchy a barevné kombinace, nad nimiž hlasitě jucháte a musíte je hned ukázat tomu, kdo je zrovna poblíž.

Podobnost Černé palice se Strážci je v hlavní myšlence komiksu, v žádném případě nejde o nějaký podřadný plagiát. Černá palice si jde vlastní cestou a je docela dost možné, že se jednou zařadí po bok Strážcům...

OK, to jsem si možná trochu zapřeháněl.

Rozhodně však očekávám, že jí nebudu mít nikdy dost a budu chtít víc a víc.

Autor článku: Martin Šinkovský