Co má Goon společného s krasobruslením? Nic, ale napadlo mě jedno přirovnání, tak jsem ho použil

Je konec! Po deseti svazcích se uzavírá první velký dějový okruh bijce Goona, jeho kumpána Frankyho a dalších postav, které v potu vlastní tváře přivedl na svět Eric Powell. Za tu dobu se na něj nabalily a zase odchlíply davy fanoušků. Ty můžeme rozdělit do tří skupiny.

Kruťáci
Členové první skupiny na Goona naskočili hned od počátku a užívali si jeho brutální, vulgární a obscénní humor, groteskní situace, a zároveň je fascinovalo Powellovo umění balancovat na hranici mezi dokonalou parodií a trapností.

Vážňáci
Ti si Goona všimli až u šestého svazku. Nezviklala je ani Hellboyova hostovačka v grandiózně opulentním anarchistickém třetím svazku Samej průšvih. Až Čínská čtvrť pro ně byla impulsem, zlomem, kdy se jízda na groteskním tobogánu změnila ve vycizelovaný noir. Od této chvíle byl Goon drsná gangsterka, za kterou by se nestyděl ani Hollywood v dobách před nástupem Haysova kodexu.

Skokani
Do poslední grupy se řadím i já sám. Společně se svými parťáky jsme Powellovi skočili na udičku od prvních stránek a radostí skákali při každém dalším svazku. S pokorou jsme přijali obrátku o nějakých devadesát stupňů směrem k seriózní zábavě a nechali se mistrem vézt až k samotnému vyvrcholení.

To přichází v desátém svazku s číslem 9 (bo nultý svazek se taky počítá), jenž se honosí titulem Pohroma jménem svědomí. Ve čtyřech kapitolách Powell zakončuje všechny dějové linky, které během cesty prošlapal. Dělá to promyšleně, zodpovědně a nadmíru brutálně.

Tomu bohužel padly za oběť i černohumorné a cynické vyhrávky, které se motaly především kolem Frankyho. Všechno je temné, vážné a obludné. Nebýt krutých sirotků, kteří si dělají nemístnou legraci z dětského vlkodlaka, či pasáka muly, jenž je nucen nabízet své zboží se slevou, ani by nebylo kde se pořádně chechtat. Toto lehké povzdechnutí však pramení z lukulských hodů, kterými nás Powell celou dobu krmil.

Samozřejmě přeháním, vtipných momentů černějších než tér roztékající se na srpnovém sluníčku je v devátém Goonovi požehnaně. Jen se drží hlavního děje a neodvádějí pozornost jako pouťoví vyvolávači, kteří se vám umně snaží namluvit, že ta opelichaná gorila je ve skutečnosti vousatá žena, jediná svého druhu na světě.

Styl, jakým Powell všechno rozpletl a uzavřel, připomíná skvostně provedenou kombinaci čtverného salchowa s trojitým odpíchnutým rittbergerem. Je pravda, že místo elegance a ladných pohybů použil sekery, nože, samopaly, revolvery a pěsti, ale výsledek je stejně úchvatný.

Je konec? Ne tak docela. První desítka je sice za námi, ale dalších (zatím) šest svazků před námi. Tedy doufám, milé Comics Centrum...

Autor článku: Martin Šinkovský