Hammerhead – plnotučný bondovský zážitek

Rozjezd možná trochu skřípal, ale minely Vargru jsou zapomenuty, komiksový James Bond si Hammerheadem definitivně obhájil svou existenci a našel své místo v komiksovém vesmíru.

U třetího svazku Jamese Bonda se obměnil autorský tandem. Na scenáristické sesli Warrena Ellise vystřídal Andy Diggle, který má za sebou práci na Parchantech, Bažináčovi, Hellblazerovi nebo třeba Daredevilovi. Už z tohoto výčtu je patrné, že Diggle rád pracuje s materiálem, u kterého není příliš jasné, kdo je vlastně klaďas, a kdo ten špatnej.

A ve stejném duchu Diggle nakládá i s popkulturní ikonou prvního řádu. Jeden dějový obrat střídá druhý a nikdo si není jistý, jestli stav věcí ze začátku stránky bude platit i na jejím konci. Bond v boji proti soupeři, jehož záměry mají pro lidstvo fatální rozměry (jak jinak), zdolává všechny myslitelné i překvapivé překážky. Diggle do příběhu šlape pevně nazutými botami s kovanou špičkou a hlavnímu hrdinovi nakládá maximum, aby jej dostal na samou hranici jeho schopností. Jelikož jde o Bonda, všichni víme, jak to skončí, avšak dílčí traumata a šrámy bondovský kánon dovoluje, a Diggle to dobře ví.

Stejně nekompromisní a náročný je k postavám i dosud v podstatě neznámý výtvarník Luca Casalanguida. James Bond je pro něj zatím největší výzva, a z výsledku je patrné, že se toho nelekl a pustil se do díla s velkou chutí. Casalanguida střídá klasickou „dialogovou výměnu“ panelů s různě netradičními rakursy, jimiž zdůrazňuje a hyperbolizuje to podstatné (především titulní předmět celé knihy). Bondův výraz je dostatečně kamenný a ironický, akční scény skvěle vykreslené a přehledné, krvavé scény řádně explicitní a výbuchy mocné.

Hammerhead potvrdil stav, který nasadil druhý svazek (Fantom). Jde o čistou bondovku, k níž se můžete s chutí vracet, stejně jako se diváci vrací k filmům. Parádní jízda od začátku do konce. Tohle se jen tak neochodí.

Autor článku: Martin Šinkovský