„Hellboyi, máš tu návštěvu. Chtěj na tobě makat!“

Psát o Hellboyovi na webu Comics Centra je druhá nejzbytečnější práce na světě – hned po Ovčáčkově hledání neexistujícího článku Ferdinanda Peroutky. Všichni ho znají, všichni ho žerou a všichni se třesou, až ho zase uvidí v akci (mám na mysli rudého pekelníka... no, raději úplně přesně – Hellboye). Zkrátka, není moc čím překvapit.

Teď tu ale máme jednu laskominu, kterou si nejlépe vychutnáte po doušcích, stejně jako dvanáctiletou single malt ze skotských vysočin. Svazek s názvem Neuvěřitelné příběhy totiž vybočuje. Hellboye držel pevně ve svých pazourech jeho otec/matka Mike Mignola, a ten si vždy držel výsostný dohled nad vším, co se kolem kamenné pravačky dělo. Nakonec však neodolal pokušení a lehce pootevřel dvířka. Šanci zavětřily desítky skvostných komiksových tvůrců, pomyslné dveře rozrazily dokořán a Hellboye opracovaly podle svého.

Jelikož se autoři nemuseli držet předepsaného kánonu hellboyovského universa, výsledkem je pořádná divočina. Mignola si neodepřel „právo první noci“, takže pod prvními dvěma povídkami je podepsán jako scenárista. Pak už se ale pekelná kola roztáčí, a na čtenáře čeká dalších šestadvacet povídek. Někdy kratších, jindy delších. Nemá smysl tady popisovat jeden každý kousek zvlášť, protože tisíc chutí, tisíc názorů. Za sebe zmíním jen Johna Cassadaye, který brilantně vyšvihl retropříběh Humra Johnsona, a pak ještě vypálil prudce stylový Cirkus Hellboy.

Neuvěřitelné příběhy určitě nejsou pro hellboyovského začátečníka. Ten se nejdřív musí prokousat kanonickými příběhy (ach, jak mu jeho poprvé závidím). Zkušený čtenář si bude tento sborník opatrně dávkovat jako vzácnou slivovici – dlouze, v pohodlí a za doprovodu spokojeného pomlaskávání.

Autor článku: Martin Šinkovský