Horové a strašidelné komiksy přicházejí, pojďte se podívat, které to jsou...
Strach je emoce, která vzniká jako reakce na hrozící nebezpečí. Motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění v agresi. Strach rozlišujeme na atavistický, který je vrozený, a naučený. Přestože strach se původně vyvinul jako negativní, varující emoce, pro mnohé lidi jsou určité formy strachu příjemné a často si jej úmyslně navozují – provozováním třeba extrémních sportů, nebo sledováním, čtením či vyprávěním hrůzostrašných příběhů - hororů. A u horrorů v komiksu se zastavíme a podíváme se na ně trochu z blízka.I mezi komiksy se od počátku objevuje celá řada strašidelných a děsivých příběhů. O tom, že je o ně čtenářský zájem pak svědčí i největší cenzorská akce v dějinách komiksů. V roce 1954 vydal doktor Fredric Wertham knihu Seduction of the Innocent (Svádění neviňátek), ve které označil za viníka všech špatných věcí v poválečném USA právě komiksy. Přestože Dr. Wertham většinu pramenů odhadoval a komiksy nikdy nečetl, mohl odkázat na komerční úspěch hororových sérií The Vault of Horror a Tales from the Crypt vydavatelství EC Comics. Následná kampaň amerického senátu a zavedení cenzurního schvalování komiksů radou Comics Code Authority znamenalo výrazné omezení pro vydavatele. Proto se řady vydavatelství EC Comics ztratily ze stánků a jsou znovuobjevovány až v současnosti. Stále se spekuluje o tom, že celá tato akce byla konkurenčním bojem méně úspěšných vydavatelů, která se vymkla z ruky.
V tomto kontextu je humorná předmluva spisovatele hororů Roberta Blocha v knize Hellboy: Sémě zkázy, ve které vypráví o tom, jak si s Dr. Werthamem popovídali o hororových knihách a jak se doktorovi jeho popisy hrůz líbily. Velcí vydavatelé se v rámci CCA (Comics Code Authority) občas o nějakou strašidelnou řadu pokusili, ale k opravdovým hororům to přece jen mělo daleko. Ze současného pohledu nastal největší zlom v roce 2002, kdy v mladém vydavatelství IDW Publishing vyšla třísešitová minisérie 30 dní dlouhá noc scenáristy Steva Nilese a výtvarníka Bena Templesmitha. Templesmithův novátorský výtvarný styl, který se velmi blíží filmovému vyprávění a syrový Nilesův příběh plný krve a oddělených končetin byl pro čtenáře velmi příjemný šok. Opět se ukázalo, že o strašidelné příběhy mají čtenáři zájem a tak vzniklo ze světa 30 dní dlouhé noci mnoho pokračování různé kvality, ale také mnoho dalších hororových řad u dalších vydavatelství.
Je třeba vypíchnout minisérii 30 dní dlouhá noc: Rudý sníh, která se odehrává za druhé světové války na ruské Sibiři. Zde se utkávají ruští partyzáni s německými vojáky a společně musí zastavit postup skupiny upírů. Scénář opět Steve Niles, kresba Ben Templsmith.
Nina, Tyler, Kinsey a Bóďa Zámkovi se po smrti hlavy rodiny Rendella Zámka vracejí do města Lovecraft na sídlo Klíčov, kde začínají nacházet klíče, které mají podivné vlastnosti. Tyto zázraky dokážou vidět pouze děti a právě na nich stojí hlavní tíha boje se zlem. To se plíživě vynoří ze studny a postupně začíná připravovat svou pomstu. Kontrast líbivé kresby a dramatického děje je zde velice výrazný a perfektně funguje. Televizní stanice Fox připravila a dokonce natočila první díl stejnojmenné série, ale z různých důvodů nakonec seriál zrušili a nikdy neodvysílali. V současnosti se připravuje série filmů, první by měl mít premiéru v roce 2014.
S hororovými rekvizitami pracuje i Mike Mignola v sériích Hellboy a Ú.P.V.O. a určitě i Eric Powell ve svém Goonovi, i když ten s nimi pracuje hodně po svém. Všichni výše zmínění autoři se znají a proto se jejich práce prolínají. Hellboy se propadne do Goonova města, Cal McDonaldův přítel Mo'Lock si popovídá s Frankym z Goona a McDonald musí zpacifikovat upíry z 30 dní dlouhé noci.
Strašidelné prvky se objevily i v díle R. E. Howarda, tvůrce známého barbara Conana, který vedle řady čistě hororových povídek využíval nadpřirozené prvky i u puritána Solomona Kanea, který putoval středověkým světem a trestal podle svého vlastního kodexu bezpráví.