Královský náhončí bubáků aneb Síla Mignolova génia

Důkazem, že Mike Mignola dokáže sebemenší detail rozpracovat v samostatně nosnou dějovou linku, je Lovec čarodějnic, ve kterém Mignola vzal jednu z postav, jež se kdysi mihla v Hellboyovi, a postavil na ni celou sérii.

Sir Edward Grey je vyšetřovatel okultních věcí pracující přímo pro Její Veličenstvo královnu Viktorii. Neúprosná časová osa tak zklame všechny Mignolovy skalní, neb v příběhu zcela a naprosto absentují náckové. Ale jinak nás autoři zahrnují vším, co máme tak rádi – především monstry, příšerami z jiných světů a dalšími bubáky.

Začátek prvního svazku s názvem Ve službách andělů trochu připomíná klasického Sherlocka Holmese, příběh však velmi brzy uhýbá s racionálních mělčin, ve kterých jsou příběhy nejskvělejšího detektiva všech dob vždy pevně zakotveny, a pouští se do hlubin spekulací a okultních pavěd.

I tentokrát se Mignola projevuje jako skvostný vypravěč, kdy pečlivě tká dějovou pavučinu, abychom se vedle detektivního případu postupně dozvídali informace i o titulní postavě. Zároveň pracuje s kontinuitou, kdy naťukává rámec, jenž svou šíří překonává první svazek a bezpochyby se zjeví v pokračování.

Výtvarník Ben Stenbeck je dalším kreslířem, kterého si Mignola tak trochu přivlastnil, aby zhmotňoval a prohluboval jím vytvářený hellboyovský vesmír. Stenbeck parádně vykreslil dobovou atmosféru, kdy svým umem vytvořil přesné kulisy pro Mignolův příběh. Zároveň zvládá vytvořit obludy dostatečně obludné a výrazy správně melancholicky prázdné, abychom ani na chvíli nezapochybovali, v jakém univerzu se to na stránkách Lovce čarodějnic pohybujeme.

Díky době, ve které se Greyovy příběhy odehrávají, se čtenářům dostává příjemného zpestření a vybočení z již zmapovaného 20. století. Zároveň Mignolovi nabízí prostor, který máme neodmyslitelně spjatý s duchy a hledání mystického světa, což takového tvůrce nemůže nechat v klidu sedět. Lovec čarodějnic je v rámci hellboyovských pravidel zcela novým hřištěm, na kterém tvůrci řádí, a my se u toho královsky bavíme.

Autor článku: Martin Šinkovský