Pohádkový Oscar Wilde - část 1.
„Můj vkus je velmi prostý. Spokojím se vždy s tím nejlepším.“ Autorem tohoto téměř 160 let starého citátu je dramatik, básník, prozaik, esejista a představitel irské dekadence Oscar Fingal O’Flahertie Wills Wilde. Narodil se v roce 1854 jako prostřední ze tří dětí do prominentní irské rodiny. Jeho otec William Wilde byl věhlasný oční a ušní chirurg, který byl za své služby povýšen do šlechtického stavu. Ačkoli byl Wildeův otec rovněž spisovatelem a učencem, lásce k literatuře a umění jej přivedla spíše jeho matka, která byla úspěšnou básnířkou působící pod pseudonymem Speranza.
Během mládí se mu dostalo velice důkladného vzdělání na různých prominentních školách, mezi něž patřila královská škola Portora v Enniskillenu nebo univerzita v Oxfordu. Při studiích se seznámil s dekadentními názory a upozornil na sebe nejen svou brilantní výřečností a intelektem, ale také na svou dobu kontroverzním vystupováním a vzhledem, který byl v absolutním kontrastu s tehdejšími konvencemi a pokryteckou morálkou britské aristokracie. Vzhledem k jeho energické osobnosti, extravaganci a překypující kreativitě není divu, že již během svých studentských let udával trendy. Mezi svými vrstevníky byl vyhledávaným společníkem rovněž díky svému skvělému vypravěčskému umu.
Velice brzy našel uplatnění v literárním světě jako recenzent a editor. Po ukončení studií publikoval svou první básnickou sbírku a začal pracovat na některých svých pohádkách, jejichž souborné vydání vyšlo později roku 1888 pod názvem Šťastný Princ a jiné pohádky.
V květnu 1884 se oženil se zámožnou Constace Lloydovou, s níž měl mimo zajištěný život v luxusu také dva syny. V následujících letech (1885–1895) pak nastalo Wildeovo nejplodnější tvůrčí období, během nějž napsal v podstatě všechna svá nejznámější díla: Jak je důležité míti Filipa, Šťastný princ, Vějíř Lady Windermerové a Obraz Doriana Graye, který lze označit za zcela signifikantní román irské dekadence. A ačkoli bylo ve své době toto dílo cenzurováno, inspiruje dodnes dramatiky i filmaře.
Díky dobrému postavení rodiny mu život v kruzích smetánky plný večírků nebyl nijak cizí. Ve svých 30 letech ale nakonec odložil svůj extravagantní vzhled a jeho bouřlivé období skončilo. Dekadentní literatura plná sarkasmu, kritiky viktoriánské společnosti, výsměchu smetánce a pravidlům jej však neopustila.
Ačkoli byl ženatý a vychoval láskyplně dva syny, měl za svůj život i několik románků s muži. Dlouhodobější poměr pak začal udržovat s mladým lordem Alfredem „Boise“ Douglasem, který jej nakonec stál rodinu, kariéru, ale také svobodu. Roku 1895 podal markýz z Queensberry a otec Boise na Wildea žalobu za nemravnost a sodomii. Wilde byl poté odsouzen na dva roky do žaláře. Během pobytu ve vězení se od něj odvrátili prakticky všichni, jak londýnská smetánka, tak jeho vlastní rodina. Manželka Constance a děti si dokonce nechali změnit jména.
V roce 1898 odjel po propuštění ze žaláře do Francie, kde vydal své poslední dílo Balada o žaláři v Readingu, které bylo inspirováno zkušenostmi z vězení. Změnil si jméno na Sebastian Melmoth a nějaký čas pak dále udržoval vztah s lordem Alfredem. Ten však jejich vztah na nátlak rodiny ukončil, což byla pro Wilda poslední rána. Smrt jej zastihla krátce na to. Zemřel v kruhu svých nejbližších přátel a jeho ostatky dodnes leží na hřbitově P̀ère Lachaise v Paříži.
Oscar Wilde byl géniem své doby. Jako každý génius měl i své skryté démony. Nakonec by se jeho divoký a extravagantní život dekadenta dal popsat jeho dalším citátem: „Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je odevzdat se mu.“
Autor textu: Václav Cífka