Růžový penis

aneb
Cesta za poznáním neuchopitelného libida

Když přišel Tony Sandoval na první schůzku se Céline Tranovou, šéfeditorkou edice Porn’Pop francouzského komiksového nakladatelství Glénat, trochu ji shrnutím svého chystaného díla zaskočil. Jednak to bylo dáno tím, že francouzština není Sandovalovou mateřštinou, jednak to bylo téměř až chaotickou překotností, s jakou na ni svou představu chrlil. Céline Tranová proto ze setkání odešla pouze s jakýmsi mlhavým povědomím o příběhu dívky s růžovým penisem, chlapce s velkým nosem a mluvící ryby. Přesto se však v Glénatu rozhodli, že dají Tonymu Sandovalovi šanci, a hlavně volnou ruku. A dobře udělali.

Z toho, co zpočátku vypadalo jako chaotické vyprávění, se nakonec zrodil příběh o hledání a poznávání. Příběh o hledání minulosti, o hledání budoucnosti, o hledání ztraceného otce, o hledání způsobu komunikace s ostatními, o hledání sebe sama; příběh o poznávání smyslnosti, o poznávání tělesnosti a o poznávání vlastní sexuality. Příběh o iniciaci, o dospívání a o vstupu do dospělosti – příběh o tom, co končí, když nové začíná.

Výrazové prostředky, které Sandoval používá, umně balancují na hraně poetistického symbolismu a téměř až přízemně realistických pornoobrazů, a protože i dospívání samo o sobě je časem kouzel a magie, provázejí a halí celý příběh magické motivy a výjevy, jež jsou vnitřně typické pro celou Sandovalovu tvorbu – prvky, jež jsou příznačné pro jeho autorský rukopis.

Probrat se příběhem dvou mladých lidí, kteří v sobě najdou zalíbení a musí překonat hranice ostychu a proniknout ze světů svých uzavřených emočních bublin, aby se dokázali setkat na stejné cestě, může být pro čtenáře díky jisté míře surreálnosti výtvarných vyprávěcích postupů krapet náročnější. Je dost dobře možné, že se čtenáři utopí v syrové návodnosti některých stran. Přesto je ale dobré pokusit se překročit stín vizuální přímočarosti a ponořit se do emoční složitosti příběhů jednotlivých, dobře vystavěných (nejen hlavních), postav. Potom totiž celý obraz, tvářící se jako fantaskní irreálné porno, začne krystalizovat v celé své křehkosti a důmyslné provázanosti.

Pokud svět, který zde Sandoval vybudoval, přijmeme jako fakt, zmizí jakýkoliv ostych nad vyobrazenou nahotou a zmizí i jakékoliv pohoršení nad tímtéž. Vynoří se před námi příběh o růžovém a černém démonovi, o dívce s mluvícím penisem, který ji láká ke smilstvu pod příslibem, že jí prozradí, kam zmizel její otec, o její živelné přítelkyni, o chlapci s velkým nosem, jízlivou mladší sestrou a pošahaným kamarádem, o mimózních rodičích, o drobných tragédiích, o bouři, o mluvící rybě a záhadném rybáři. Před našima očima se tak vynoří velkolepé podobenství o složitém procesu dospívání, kterým si každý z nás musel (nebo jednou bude muset) projít. Jen musíme chtít a začíst se do Sandovalových ilustrací jako do pláten dávných mistrů protkaných příběhy a symboly. Čistému vše čisté – i kouzelný růžový penis.

Autor článku: Ladislav Niklíček