V Pochmurném kraji se bojíte rádi a s chutí

Americké komiksy s jižanskou atmosférou mají vždycky šmrnc a nádech groteskní bizarnosti. Ať už jde o bouchače Goona či Bažináče, klasiku z nejvymazlenějších (samozřejmě míněnou tu od Alana Moora). Jižanský zapadákov je pro tvůrce dráždivý, a pokud mají autoři talent, vytvoří komiks plný živočišné energie. Přesně tohle se daří tandemu Cullen Bunn (scénář) a Tyler Crook (kresba) v jejich sérii Pochmurný kraj.

Zatímco první svazek Hejna běsů vybuduje parádní atmosféru, která čtenáře pohltí od první stránky, příběh dostává plný smysl až se zapojením druhého dílu, Zrcadlení. Jednička zanechala na můj vkus příliš mnoho nezodpovězených otázek, skvěle navnadila, ale chybělo to správné vydechnutí. Na to jsem si musel počkat. A vyplatilo se.

Bunn však nepracuje jen s věcmi, které nakousl, ale košatí příběh do všemožných směrů. Pochmurný kraj skvěle bobtná a bublá jako poctivá jižanská bažina. Objevují se nové postavy, nové motivace a nová odhalení a všechno to do sebe krásně zapadá.

Co Bunn staví ve scénáři, Crook rovnocenně zhmotňuje v komiksových panelech. Krásné prostředí amerického venkova počátku 20. století doplňuje fantaskním světem démonů a běsů. Precizně vykresluje atmosféru osamění, deprese, strachu i snah o jeho zvládnutí. V tomto směru je naprosto jedinečná čtvrtá kapitola, jíž celý svazek vrcholí.

 mimochodem – ty obálky jednotlivých kapitol jsou jako z jiného světa.

Celkovou atmosféru Pochmurného kraje dokreslují krátké historky, které jsou řazeny na závěr knihy a které napsal i nakreslil Tyler Crook. S hlavním dějem nesouvisí, jde o groteskní anekdoty, jež rozšiřují tento komiksový svět. V podstatě jde o takové vybroušené poznámky pod čarou, které s příběhem souvisí jen stejným místem.

Kromě jiného zapadá Pochmurný kraj do aktuálního komiksového trendu, který do popředí staví ženské hrdinky. Nemějme o tomto sílícím směru nějaké vznešené myšlenky a ideály, je to prostý obchodní kalkul. Svět komiksů už dávno nepatří puberťákům (ať už těm skutečným či zastydlým), ženy, dívky a malé holky tvoří stále větší skupinu čtenářů. Pochmurný kraj však není v tomto směru prvoplánový, za celým příběhem je cítit jasná vnitřní logika, která asi nejvíc vystoupí na povrch, když se pokusíte představit si hlavní postavu jako dospívajícího chlapce. Nebylo by to ono.

Jó, jižanský holky těžký to maj…

Autor článku: Martin Šinkovský