Zrození Conana v marvelovském univerzu II.

Díl druhý: ...tam se Čech raduje!

V první části článku, jehož cílem je přiblížit čtenářům (alespoň stručně) to nejpodstatnější o marvelovské publikaci, která u nás vychází pod názvem  Archivní kolekce Barbar Conan 1: Conan přichází, jsme si nastínili, co předcházelo zrodu série Barbar Conan. Na řádcích níže bych se pro změnu ráda zaměřila na to, co může čtenář od knihy – potažmo série – vlastně očekávat.

Série Barbar Conan se ve své době těšila ohromné popularitě a kromě toho, že dohromady v jejím rámci vyšlo úctyhodných 232 sešitů, Marvel k ní brzy začal vydávat nejrůznější spin- offy a přidružené série, na řadu přišla i opakovaná vydání atp.  

Jak už bylo naznačeno v prvním díle tohoto článku, Marvel mohl používat pouze ty předlohy, na něž získal licenci, konkrétně jen ty povídky či fragmenty, jejichž autorem byl sám Robert E. Howard. Licence se nevztahovala k příběhům, jež později dokončil Lin Carter či Sprague L. de Camp. 

Nicméně Marvel, a především Roy Thomas, jenž stál u zrodu série Barbar Conan a také byl jejím prvním a dlouholetým scenáristou, si rychle spočítali, že kdyby pracovali čistě jen s materiálem od Howarda, série by jim dlouho nevydržela. Bylo třeba trochy vlastní invence, a tak jsou v Barbaru Conanovi nakonec víceméně čtyři druhy příběhů.

1) Původní conanovské povídky, které stihl dokončit sám Howard. U těch došlo jen k mírnějším úpravám, zohledňujícím většinou potřeby komiksu coby obrazového média.
2) Původní howardovy povídky s jinými hrdiny přepsané do podoby conanovských příběhů.
3) Nedokončené fragmenty, jež Howard před smrtí nedopsal, a dokončovali je po něm Carter či de Camp. Na takto dopsané příběhy se však licence nevztahovala, a tak musel Thomas pracovat výhradně s Howardovými náměty či fragmenty a dokončit si je sám.
4) Zcela nové příběhy, které Thomas vymýšlel buď sám, anebo je zadával dalším autorům, popřípadě je později psali i jiní scenáristé. Tyto příběhy propojovaly Howardovy, mnohdy nesouvisející příběhy z různých období Conanova života, do celistvější časové osy.

V Archivní kolekci 1  je pouze jediný sešit, jehož námět nepsal ani Thomas, ani sám Howard: autorem zápletky třináctého sešitu s názvem „V síti pavoučího boha“ byl spisovatel John Jakes, v té době „pouze“ autor průměrně úspěšné brakové série Brak the Barbarian, později celosvětově uznávaný romanopisec. (Myslím, že i ten, kdo od něj v životě nedržel v ruce jedinou knihu, si určitě vzpomene na televizní seriál Sever a Jih s Patrickem Swayzem v hlavní roli, jenž byl natočen podle jeho knižní předlohy a u nás poprvé vysílán zkraje devadesátých let.)

V knize se rovněž můžete těšit na pořádnou porci bonusů. Kromě přehlídky obálek a historických náčrtků zařadil Marvel do publikace také několik textů ze starých vydání Barbara Conana, v nichž sám Roy Thomas přibližuje okolnosti vydání prvních sešitů série ještě mnohem podrobněji, než tak činím já v předchozím díle tohoto článku.

Ale teď už konečně k samotnému komiksu. Nejraději bych napsala, že jde o brak v té nejryzejší podobě, ale aby se náhodou někdo neurazil, musela bych vzápětí dodat, že pojmenováním „brak“ zde nemám na mysli zmetkovou literaturu bez jakýchkoliv kvalit, ale příběhy, které drží pohromadě díky pevně danému schématu (Conan se ocitá v nějakém novém prostředí, objeví se problém a krásná dívka, Conan vyřeší problém ranou pěstí, s dívkou si mírně užije, ale moc se neváže), z nějž se víceméně moc nevybočuje. 

Asi nemá cenu předstírat, že marvelovský Conan vás přiměje hloubat nad nesmrtelností chrousta či vás zasáhne nečekaným vývojem postav (postavy se vyvíjejí pouze tehdy, když jsou to podvraťáci, kteří celou dobu kuli zradu... A vlastně ani tehdy se nevyvíjejí, protože tu zradu kuli celou dobu.)

Nicméně nikdo, kdo si přečetl původní conanovské povídky od Howarda, nepochybuje o tom, že Howard byl mistrem svého řemesla a že do svého hrdiny dokázal vložit hluboké opovržení nad postupující civilizací, která v jeho době měnila raketovým tempem prostředí, v němž žil. A tuhle fazónu se, alespoň dle mého názoru, autorům komiksu podařilo přinejmenším udržet. 

Samozřejmě že nesmírně půvabná, s kapkou naivity sedmdesátých let, je i kresba Barryho Smitha. Koneckonců, Barbar Conan byl údajně jednou z prvních sérií, kterou lidé začali sbírat kvůli její možné budoucí investiční hodnotě – a jedním z důvodů byla právě obdivovaná kresba. 

S trochou nadsázky by se dalo říct, že v příbězích a v jazyce můžete očekávat víceméně všechna stará dobrá klišé komiksového žánru, jimž se na jednu stranu mnozí dnes vysmívají, ale na druhou stranu se k nim s láskou a nostalgií vracejí a píšou či kreslí příběhy, které na tyto etalony v menší či větší míře odkazují, ať už pobaveným pousmáním či s nostalgickým respektem. 

A naprosto bez nadsázky by se rovněž dalo dodat, že značná část dnešních amerických komiksových scenáristů a výtvarníků měla v dětství v nočním stolku či pod polštářem právě Barbara Conana od Marvelu. 

Nuže, psi? Čtěte, sic vám ukážu, zač je v Cimerii trhanec sušené sobiny. U Croma!

Autorka článku: Alexandra Niklíčková

Zrození Conana v marvelovském univerzu II.
Díl první: Kde se Američan trápí… zde